V minulých dvou týdnech jsme si ve škole připomněli blížící se 25. výročí 17. listopadu. A protože se jedná o významnou událost naší historie sahající ve své podstatě až do doby protektorátu, věnovali jsme se této problematice hlouběji. Žákům jsme se snažili přiblížit tento den ve světle společenských změn velké části 20. století prostřednictvím dobových dokumentů, debat s žáky, ale zejména prostřednictvím příběhů konkrétních lidí.
Oslovili jsme proto např. známého historika, spisovatele, hudebníka a básníka Petra Placáka, aby žáky osmých a devátých tříd seznámil s příběhem svého předlistopadového nezávislého hnutí České děti. Svůj příběh jim nejen převyprávěl, ale děti zhlédly i stejnojmenný dokumentární snímek, který o něm natočila Česká televize. Své vyprávění zahájil rokem 1968, kdy se mu jako čtyřletému chlapci vryla do hluboké paměti okupace naší země sovětskou armádou a končil roky 1988 a 1989, kdy se významnou měrou spolupodílel na organizaci demonstrací. V závěru přednášky dostaly prostor i dotazy. Bylo z nich patrné, že školáci předlistopadový režim nemohou pochopit, ale o to více se o dobu nesvobody zajímali. „Kolikrát jste se ocitl ve vězení?“ zeptala se žákyně. „Měl ten režim oproti dnešku alespoň nějaké výhody?“ zazněl další dotaz. Školáci také nemohli pochopit, že dřívější policisté byli jednoduše schopní odvést člověka do lesa, ztlouct ho do bezvědomí, ukrást mu vše, co měl u sebe, a zanechat ho svému osudu. Padaly i otázky na Václava Havla.
A právě za příběhem našeho prvního polistopadového prezidenta jsme se vydali s mladšími žáky. Naše cesta vedla na Hrádeček, který byl přímo spjat s působením Václava Havla, který zde měl chalupu a který zde také v roce 2011 zemřel. Jeho památku řada žáků uctila zapálením svíčky. Naše putování na Hrádeček procházelo místy, kudy museli jít přátelé Václava Havla, aby se s ním na Hrádečku, hlídaným státní bezpečností, mohli setkat. Snad alespoň trochu dolehla na žáky výjimečná atmosféra tohoto magického místa a výjimečné osobnosti.
Závěrem bych chtěl říci, že i když je doba komunismu dnešním dětem už hodně vzdálená a často nepochopitelná, je o to důležitější si ji připomínat, abychom na ni nezapomněli. Historie by měla být pro nás ponaučením. Je také důležité, aby nastupující generace, stejně jako minulé generace studentů, hájila principy svobody a demokracie a byla za tyto hodnoty ochotna i bojovat.
P. Kubíček, Ivo Chocholáč
Napsat komentář