Základní škola Na Habru, Hořice, Jablonského 865, okres Jičín

I cesta je cíl

ikonadopis2

+420 493 624 462

nahabru@seznam.cz

493 624 462

nahabru@seznam.cz

Goldsmith Hall

New York, NY 90210

škola otevírá v 7:30

Od pondělí do pátku

Škola v přírodě 5.A + 5.B Příchovice 17. 6. – 21. 6.

Pondělí: Plni očekávání jsme vyrazili po 8.hodině od školy. Cesta se klikatila a asi po 1 a půl hodině jsme dorazili do Příchovic. Chata se nám zvenku moc zamlouvala a zajásali jsme, když jsme uviděli hřiště na fotbal a především na beach volejbal. Kolem nějaké ty prolézačky a houpačky. Uvnitř žádný interhotel, ale na ten týden nám to bohatě stačí. První oběd se moc nevydařil – ty řízky byly opravdu připálené, i když pan vedoucí protestoval. No nic, večeře bude určitě lepší (nebyla…. Ale další dny už bylo jídlo výborné, snídaně pestré a ke každému jídlu mísy zeleniny). Odpoledne nás čekal výlet do Bozkovských jeskyní. Venku bylo vedro k padnutí a ta hodinka v podzemí nás všechny osvěžila. Před večeří jsme se rozdělili do skupin a začali hrát hru Poklad králů. Dnešním úkolem každé skupiny bylo vymyslet název a taky navrhnout a nakreslit svůj erb.

Úterý: Po snídani jsme se vydali na rozhlednu Štěpánka. Zase vedro, už od rána, a cesta do kopce, ke rozhledny obvykle bývají. Cestou jsme se stavili u bunkru, který má nějaký pán zřejmě jako chalupu a provádí tam turisty. Jenže tam už bylo připraveno několik skupin dětí na prohlídku a vypadalo to minimálně na hodinu a půl čekání. Cestou k bunkru jsme se odchýlili od původní trasy na Štěpánku a trochu jsme bloudili po lesích (ani paní učitelka Štěpánková neznala cestu). Nakonec jsme šťastně dobyli vrcholu. Jak se říká, byla to zkratka sice nepohodlná, zato o několik kilometrů delší. Nahoře na hoře jsme vyfasovali mapu a měli najít naše stanoviště a taky určit, kolik km ve skutečnosti je 1cm na mapě. Dolů se šlo lépe a za chvíli jsme byli v chatě. Odpoledne jsme hráli fotbal, přehazovanou a Poklad králů. Mimo jiné jsme měli poznat hlášky z různých filmů. Pan správce nám připravil obří skluzavku, jezdilo to na ní jako po másle (vlastně jako po mýdle). Po večeři byla Kimova hra. Večerkou v půl desáté skončil náročný den, v chatě zavládl (poměrně brzy) klid.

Středa: Původně jsme měli naplánovaný celodenní výlet na Jizerku, ale kvůli tropickým vedrům se plány změnily. Na Jizerce není moc možností, kde se schovat před sluncem a šlapat 15 kiláků v takové výhni se nechtělo opravdu vůbec nikomu. Tak jsme jeli do Harrachova, nejprve k Mumlavským vodopádům (šlo se lesem a na jednom klidném místě jsme se krásně osvěžili) a potom jsme došli ke skokanským můstkům. To už bylo po poledni a bylo aspoň 60 stupňů ve stínu. Byli jsme rádi, když jsme dojeli na chatu. Skoro všichni šli jezdit na skluzavce. Večer byla zase přehazovaná, fotbálek a Poklad králů.

Čtvrtek: Vedro sílí…. Jdeme se projít jen do Příchovic, poslat pohledy domů a dát si v restauraci vychlazenou kofolu. Odpoledne je nejlépe zase na skluzavce, fotbalové hřiště je většinou prázdné a písek na beachvolejbalu je rozpálený. Hrají se hry s vodou, končí Poklad králů. Truhlu s pokladem nakonec po vyrovnaném boji objevila skupina Happy kiwi – Nelča Červená, Jožka Valešová, Ondra Pour, Filip Březák a Verča Voňková. Zbývá rozdat diplomy a ceny. Pak už se netrpělivě těšíme na večerní diskotéku, která má ukončit program letošní školy v přírodě. Diskotéka byla opravdu podařená, někteří říkali, že takovou ještě nezažili. Tím si pan správce u nás šplhnul , protože někdy…… Rozjásaní a rozparádění jsme se šli trochu zchladit na čerstvý vzduch – udělali jsme si skoro půlnoční procházku po okolí. V dálce

se začalo blýskat, a tak jsme se vrátili. V kolik hodin jsme šli spát, raději ani nebudeme prozrazovat. V noci byla pěkná bouřka, ale tu většina z nás poctivě zaspala.

Pátek: Hurá, dnes nám byla odpuštěna rozcvička! Po snídani rychlé dobalení tašek a kufrů, úklid pokojů a raději ať jsme venku nachystaní dřív, pan řidič je přesný jako švýcarské hodinky. Čekáme deset minut, čtvrt hodiny, půl hodiny (pak vytáhla paní učitelka kytaru a zazpívali jsme si – venku mezitím střídavě leje a svítí sluníčko). Dozvídáme se jen tak náhodou, že autobus má poruchu a že si možná ještě počkáme. Nakonec všechno dobře dopadlo, pan řidič dorazil o půl jedenácté a dovezl nás do Hořic, kde už netrpělivě čekali naši rodiče.

Fotografie ze školy v přírodě budou dodány do fotogalerie v nejbližších dnech.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Z archivu