Žáci páté třídy se vydali do zdejší krajiny, aby hledali „poklady podzimu“ a pátrali po tom, co krajina skrývá. Ráno nebylo ještě zdaleka jasné, jak se počasí rozhodne.. Ale takový už je podzim. Přesto jsme se pustili do „Podkrkonoší“, abychom nalezli. Když nás za Bělohradem na chvíli pozdravily sluneční paprsky, svitla nám naděje, že to nebude to včerejší promočené Podkrkonoší. Nehledali jsme jen, čím se nám toto roční období představuje, jak k nám promlouvá, čím je jedinečné, ale také, co v sobě nese místní krajina. Starý strom, opuštěný důl, kopec mezi poli, kapličku, zázračný pramen, křížovou cestu či lom, to vše můžeme objevit, když do krajiny vstoupíme. Bylo toho dost k vidění v té podzimní krajině. Pochopili jsme také, že když se v lese ztišíme, můžeme vidět i věci za zrakem, vždyť barevnost podzimu tomu napomáhá. A jaké že to bylo? Nepovíme… „zlatavé“… Byla to naše cesta a některá tajemství je lépe nechat si pro sebe… Zajdi i ty do krajiny a hledej její poklady…Budeš se možná divit, co jich objevíš. Hledej všemi smysly; očima, ušima i rukama, nasávej krajinu, tiše našlapuj…
I. Ch.
Napsat komentář