I 4. A pomáhala. Všichni jsme se domluvili, že navštívíme místní Domov seniorů, abychom rozveselili a oživili atmosféru v domově. Program pro obyvatele Domu jsme měli pečlivě připravený a poctivě jsme v hodinách hudební výchovy a čtení trénovali.
20. dubna nastal den D. Jediný cíl dnešního dne – potěšit seniory a vykouzlit jim připravenými aktivitami úsměv na tvářích. První vyučovací hodinu proběhla generální zkouška našich hlasivek, upřesnili jsme si, jak bude akce probíhat, sbalili jsme si všechny potřebné věci a vydali jsme se na cestu.
Po dlouhé cestě zběsilého tempa jsme došli do cíle. Sociální pracovnice nás s úsměvem přivítala a odvedla do vestibulu, kde na nás čekala početná skupina seniorů. Publikum jsme měli velké. Bylo složeno ze stejného počtu jedinců, v jakém jsme přišli my. Paní učitelka nejprve přivítala všechny posluchače, poté nás představila a prozradila, co jsme si přichystali.
…
A od té chvíle bylo vše na nás.
Pepa vzal do ruky kytaru a už se po Domově rozléhala předehra písničky Tři kříže. Nevíme, jestli tuto píseň publikum znalo, ale při zpěvu jsme si všimli, jak na nás spokojeně „babičky a dědečkové“ hledí. Následovala písnička Okoř. Touto písní jsme všechny dostali do dobré nálady, lidé tleskali do rytmu a někteří si pobrukovali melodii. Během zpěvu Matěj rozdával dárečky, které jsme vyrobili v hodině pracovních činností. Barevná papírová zvířátka na špejli se všem moc líbila. Druhou částí našeho programu bylo čtení. Každý z nás si donesl nejoblíbenější knihu, ze které jsme četli člověku, kterého jsme si vybrali. O nedoslýchavých a neslyšících lidech jsme si s paní učitelkou ve škole povídali, ale nikdy jsme se nesetkaly s neslyšícími lidmi. Dnes se někteří z nás setkali s takovým člověkem, ostatní se setkali s nedoslýchavými. Museli jsme číst hooodně nahlas, aby nám bylo rozumět. Přečetli jsme několik stránek, většina z nás přečetla celou kapitolu. Potom jsme si povídali s paní nebo pánem, kterou (kterého) jsme si vybrali. Ptali se nás, co se učíme ve škole, jak se nám ve škole daří…náš čas se naplnil a museli jsme se rozloučit. Paní učitelka nás poprosila, abychom se postavili do hloučku a zazpívali poslední dvě písničky na rozloučenou. Ještě, než kývla hlavou a ukázala rukou, aby dala Pepovi pokyn k předehře, všem poděkovala za čas, který nám věnovali a uvedla dvě následující písně Stánky a Cestu od hudební skupiny Kryštof. Poté směřoval pohled paní učitelky na nás. Kývla hlavou a Pepovi rukou udala tempo. Tím odstartovala naši poslední závěrečnou část dnešního setkání.
Ze zařízení jsme odcházeli s krásným pocitem a plní dojmů. Všichni nám děkovali, tleskali, chválili nás naší paní učitelce. I paní učitelka nás pochválila, že jsme jí udělali radost, jak jsme to krásně zvládli, prý jsme její šikulky. J
Cíl našeho setkání jsme splnili nad očekávání, udělali jsme radost nejen personálu Domova seniorů a jeho obyvatelům, ale i naší paní učitelce, to je trojnásobná radost z naší odvedené práce.
Cestou do školy jsme si povídali, proto cesta rychle utekla a my jsme se zase vrátili do školních lavic.
4. A
Napsat komentář