Neobvyklá návštěva

Proč žáci a studenti z Hořic v Podkrkonoší zavítali právě sem? Jejich školy se staly v letošním roce spoluorganizátorem  festivalu ProTibet 2015, na který měl dorazit i tibetský buddhistický mnich. Jelikož byl povolán nazpět do zahraničí,omluvil se a poslal celé akci své požehnání. 
Žáci pak měli možnost volby. Pozvat mnicha na návštěvu Hořic v náhradním termínu, nebo se s mnichy setkat v Centru tibetského buddhismu v Liberci. Rozhodli se pro druhou možnost. A tak jsme se rozjeli za nimi do jejich Centra, které je jediné v ČR a kde mniši, pokud nejsou v zahraničí, přebývají.
Mniši převzali od nás dary, které umístili mezi obětinky v Templu a pozvali nás na návštěvu. Jako bychom se propadli do jiného světa,  hleděli na nás sochy Buddhů.  Někteří  měli pocit, jako by se ocitli v Indii či Nepálu… Mnich nám vyprávěl, jak Centrum pro studia tibetského buddhismu vzniklo, kdo to byl Buddha a pak už nechal prostor na naše dotazy. Čas utíkal a pořád bylo na co se ptát. Dozvěděli jsme se, co pro něho znamená tibetský buddhismus, jaká byla jeho Cesta k němu. Jak náš život ovlivňuje naše mysl, co je to meditace. Jaký smysl má mandala z písku. Jaké nástroje se při obřadech používají. Z čeho takový mnich žije, čím se snaží být ostatním lidem prospěšný. Jaké je jeho postavení v naší společnosti a v tradičních buddhistických zemích. Co je to závislost a jaké jsou její variace v životě. Proč vzniká utrpení.
Rozhovor s mnichem trval celé dvě hodiny. Poté nás provedl po Templu a pak následovala procházka v parku k Vítězné stúpě. Stúpa na nás působila jako obrovský dort celý z marcipánu. Mnich nám vysvětlil její význam.  Někteří z nás ji po směru hodinových ručiček třikrát obešli a něco si přáli. Snad se nám naše přání vyplní… Po procházce parkem si někdo zakoupil vonné tyčinky a talismany pro štěstí. Pak jsme se z mnichem rozloučili a cestou zpět jsme navštívili vrch Kozákov.  Bylo na co se dívat: Trosky, Bezděz, Ještěd, Tábor, Ralsko… Pod námi jako by se rozprostírala plastická mapa části české krajiny.  Jen vzlétnout… Vzpomněl jsem si zde na hoře na jednu myšlenku, která mne kdysi napadla, zřejmě to bylo pod vlivem našeho Setkání: „Každý by měl alespoň jednou vystoupit na svou Horu, aby zjistil, že jeho velké problémy jsou jen malými malichernostmi.“
Vý-let za poznáním se vydařil, jsou Cesty a Setkání, které ti napoví i něco víc nejen o jiné kultuře, ale i o životě a jeho hodnotách. Jen stačí vnímat, když k takovému Setkání dojde… 
Náš autobus zastavil, děkovali jsme za to, že nám bylo dáno toto Setkání prožít. A možná, že si někteří z nás uvědomili, že naše štěstí záleží především na stavu naší Mysli. A snad díky tomu jako bychom se na svět kolem sebe dívali i s větší lehkostí… Kéž by nám to vydrželo.

ich