„Lidé malují a tvoří nejen proto, že je to zábavná činnost, ale i proto že se ponoří do jiného světa, do světa fantazie, kde je tolik nekonečných možností, kde můžete svobodně vyjadřovat své myšlenky, pocity, ale také sami sebe.“
Kateřina Jančurová (z kapitoly „Proč lidé malují a tvoří“)
Dne 16. června 2015 se druhé patro Základní školy Na Habru proměnilo v galerii umění. Konala se zde vernisáž obrazů Kateřiny Jančurové, žákyně devátého ročníku naší školy (v současné době je již úspěšnou absolventkou). Výstava obrazů autorky byla součástí obhajoby její absolventské práce na téma „Já a moje obrazy“. Ústní obhajoba se konala následující den.
Během studia na základní škole Kateřina vždy ve výtvarné výchově vynikala. V hodinách pracovala se zaujetím a úchvatně kreslila a malovala. Učitelé i spolužáci její práce s úžasem obdivovali. Nikdo však do té doby neviděl její obrazy pohromadě, na výstavě. Absolventská práce tak byla dobrou příležitostí, jak se prezentovat, obohatit druhé a být jim inspirací do života svým vlastním příkladem.
V 16. století pronesl renesanční myslitel a humanista Michel de Montaigne známou větu „Nejskvělejší talenty se ničí zahálkou.“ A měl svatou pravdu. Káťa však naštěstí svůj talent nepromarnila zahálkou, ale rozvíjela jej na hořické ZUŠ pod vedením p. uč. Bihelerové, kterou ve své absolventské práci zmiňuje a také jí děkuje. „… čím víc jsem byla starší, tím víc se můj talent rozvíjel. Mé tvorby se začaly zapisovat do soutěží, kde pokaždé uspěly. Měla jsem vždy ohromnou radost. Ale nejvíc ze všeho se mi do paměti zapsal úspěch z mé první soutěže, kde jsem získala první místo, ten pocit byl úžasný. Ale čeho je moc, toho je příliš. Výhry byly sice skvělé, ale i to, že jsem si stále nosila domů diplomy, mělo své temné stránky. Musím uznat, že jsem trochu zpychla. Neboť každou další výhru jsem brala jako samozřejmost a radost z úspěchů už nebyla tak veliká. Ale postupem času se konkurence na soutěžích začala zvyšovat. Ne, že bych prohrávala, ale původně první místa se začala měnit na třetí nebo čtvrtá. Ale právě díky těmto umístěním jsem znovu v sobě objevila toho soutěživého ducha a výhry jsem přestala brát jako samozřejmost a o to víc jsem si potom vážila všech dalších úspěchů. (z kapitoly „Moje začátky“)
Vraťme se k vernisáži výstavy. Autorka výstavu rozdělila do tří částí: První část nesla název „VZPOMÍNKY Z DĚTSTVÍ“. Tato část byla věnována obrázkům namalovaným v období dětství a dospívání: „Každý člověk stejně jako já nějak začínal. V dětství jsem se chodila rodičům chlubit s podivnými čmáranicemi na papíře, ze kterých nikdo nedokázal rozluštit, co vůbec znamenají. Pro mě to ale byla dokonalá díla, na která jsem byla pyšná. Dnes už se pouze začervenám hanbou, když vidím ty „kresby“. Ale i to má svoje výhody, díky těm obrázkům z dětství totiž vidím pokroky a to, jak jsem se stále zlepšovala.“ (z kapitoly „Moje začátky“) Ve druhé části výstavy s názvem „HRA S BARVAMI“ Káťa představila obrazy různých formátů a technik. „S první částí mé výstavy mají něco společného, a tím je maximální svoboda, malovala jsem totiž vždy tím, čím jsem doopravdy chtěla, nikdo mi neradil, a volně jsem zobrazovala, cokoliv mě napadlo a především jsem používala svůj nejoblíbenější styl – kombinovanou techniku.“ (z kapitoly „Výstava“) Právě v této části výstavy byl umístěn obraz s názvem „ÚTĚK“, který Káťa namalovala jako součást své absolventské práce. „Tento obraz znázorňuje plačící dívku se zlomeným srdcem. Směrem od srdce jsou k vidění žlutočervené tahy štětcem, které jsou nejspíš výsledkem výbuchu mých emocí při malbě, a díky tomu z obrazu vyzařuje dynamičnost, kterou ale pohlcuje tmavé pozadí za dívkou…“ (z kapitoly „Emoce v mých obrazech“) Ve třetí části výstavy s názvem „I UMĚLEC SE STÁLE UČÍ“ Káťa ukázala své studie: zátiší, drapérie, stínování a perspektivy. „Tato část výstavy je založena na dodržování pravidel, především v perspektivě, kterou jsme se učili na výtvarném kroužku každou hodinu, možná se vám zdá, že to až moc prožívám, ale když půl roku děláte jen s obyčejnou tužkou a gumou, tak to není příjemné a ještě když vám to nejde a nebaví vás to…, ale díky tomu můžu potvrdit, že každá věc je opravdu k něčemu dobrá, protože ty černobílé kresby mi pomohly naučit se perspektivu, která se mi osvědčila v úspěšně ukončených talentových zkouškách na střední školu.“ (z kapitoly „Výstava“)
Kateřina vernisáž svých obrazů zahájila mluveným slovem. Autorka hovořila o sobě, o své cestě za výtvarným uměním a o svých obrazech. Potom také ráda odpovídala na otázky zvídavých návštěvníků vernisáže. „Vše co namalujete, vypovídá něco o vás, o tom jak se cítíte, ne nadarmo se v psychologii využívají obrázky pacientů jako předmět, který poskytuje pohled do jejich nitra a umožňuje tím lépe pochopit jejich problémy a pocity. Tím jsem chtěla říct, že malování je smysluplná činnost a i když se vám to může zdát hloupé, já s jistotou říkám, že každý váš obraz je zároveň odrazem vaší duše.“ (z kapitoly „Emoce v mých obrazech“)
V letošní školním roce proběhlo na Základní škole Na Habru celkem 33 obhajob absolventských prací žáků 9. ročníků. Absolventská práce Kateřiny Jančurové se umístila na krásném 4. místě. Konkurence byla velká a „souboj“ vyrovnaný. Srdečně gratuluji!
Do budoucna přeji naší absolventce mnoho úspěchů při studiu na střední škole a ať je malování stále jejím koníčkem číslo jedna!
Poznámka: V článku jsou se svolením autorky použity citace z absolventské práce Kateřiny Jančurové na téma „Já a moje obrazy“.
Magdaléna Růžičková
Napsat komentář