Bílý, čerstvě napadaný sníh. Ticho. Prázdno. Jen z dálky je slyšet šumění Bystřice. Do toho se občas ozve hlásek nějakého páťáka. Vydali se na druhou část svého projektu, aby se dívali a poznávali. Jsou to stopy zajíce nebo srnky? Rostou tu smrky nebo borovice? Kam zmizelo všechno to zelené listí? Co všechno se změnilo od chvíle, kdy jsme tudy procházeli naposledy? Jak vypadá krajina právě dnes, když je pokryta bílou sněhovou peřinou? Jak vlastně tohle roční období prožívali naši předci? Co z jejich zvyků jsme si uchovali do dnešních dob? A jak zimu prožíváme my samotní? Je pro nás obdobím smutným nebo radostným? Tak přesně na tyto otázky jsme hledali odpovědi.
Po prvním dni, kdy jsme zimu a chlad zakoušeli pěkně na vlastní kůži, jsme druhý den strávili raději v teplém a útulném prostředí školy. Hledali jsme odpovědi na zmíněné otázky, zkoušeli si, jak poznáme zvířecí stopy, za zvuku Vivaldiho skladby se zamýšleli nad tím, jak zima působí na nás samotné, a veškeré naše postřehy poté zpracovali do plakátu. Plakáty sice byly (stejně jako samotná zima) oproti těm podzimním chudší a méně barevné, zato při jejich prezentaci jsme udělali velký pokrok… 🙂
Napsat komentář