Stalo se již téměř tradicí, že se naše škola účastní velké celorepublikové akce společnosti Člověk v tísni s podtitulem Příběhy bezpráví. V minulých letech jsme zde přivítali řadu významných osobností. Jednou z nich byl básník, spisovatel a historik Petr Placák, patřící k nejmladší generaci disentu. Další rok jsme obdivovali životní elán velmi odvážné a energické ženy paní Marty Kottové, která mimo jiné přežila 4 koncentrační tábory. Tato držitelka medaile Za zásluhy o stát a předsedkyně Historické skupiny Osvětim však bohužel nedávno zemřela. Mezi naše žáky přišel besedovat i historik pan PhDr. Jan Stříbrný z České křesťanské akademie. Jeho vyprávění směřovalo zejména k období Pražského jara a okupace v roce 1968. Zajímavá na jeho vyprávění byla skutečnost, že pan doktor toto období prožil ve věku blízkém našim žákům devátého ročníku a navíc nedaleko od Hořic – v Radimi u Jičína, kde vyrůstal. Letos na jaře nás navštívil pamětník pan Hylmar z Nové Paky, který žákům vyprávěl o druhé světové válce, o své emigraci a následujících 50. letech 20. století.
Minulý týden jsme na další pokračování besed k období komunistické diktatury pozvali paní Hanu Truncovou, která přizvala i svoji kolegyni ze spolku Dcery paní Marii Ryšavou. Obě dvě dámy spojují velmi negativní vzpomínky na období zejména 50. let, kdy byly jejich rodiny těžce pronásledovány komunistickým režimem. Svůj příběh nejprve žákům devátých tříd ZŠ Na Habru sdělila paní Truncová. Ve svém vyprávění zavzpomínala nejen na nepříjemné zážitky z totalitní doby komunismu, ale i z doby války a fašismu. Ve svém poselství se snažila žákům předat své životní zkušenosti. Velkou váhu přitom kladla na to, abychom ani v dnešní době nezapomínali bojovat za svobodu, která se nám zdá být samozřejmostí. Upozorňovala i na různá nebezpečí, která na naši mládež v současnosti číhají. Dětem také kladla na srdce, aby se dále vzdělávaly, studovaly literaturu (zejména dokumenty) a aby dokázaly rozeznat různá nebezpečí, např. davového jednání.
Neméně zajímavý příběh s sebou přivezla i druhá účastnice besedy – paní Marie Ryšavá. I její osud naše žáky velmi zaujal. Asi málokdo z nich si dovedl představit, že by jako ona přišel tak brzo o tatínka, který byl zastřelen dozorci ve vězení a na kterého si pamatuje pouze ze dvou návštěv v Leopoldově. Nepředstavitelné byly i životní podmínky paní Ryšavé, která jako dítě zažila velkou bídu a řadu utrpení. Příběhy obou dvou žen naše žáky velmi oslovily, což dokládají i jejich reakce napsané po ukončení besedy.
„Bylo to dobré v tom, že jsme slyšeli něco jiného než data, co se kdy stalo, ale její prožitky a pocity…“
„… překvapilo mě, že dokázaly vyprávět o tom, co se jim stalo. Paní Ryšavá dokázala mluvit o smrti svého otce…“
„… uvědomila jsem si, že život v této době je absolutní ráj…“
„… zaslouží si velký respekt, že to přežily a že si nenechaly vzít svůj názor. Nechtěla bych prožít to co ony. …Tyto paní si zaslouží velké poděkování, že chodí po školách a vypráví o své minulosti…“
„Přednáška mě příjemně překvapila. Vyprávění obou žen bylo zajímavé a obohacené užitečnými radami. Po celé dvě hodiny jsem neměla problém v klidu sedět a pozorně poslouchat a vnímat. Určitě jsem si z toho odnesla víc, než kdybychom si pustili dokument…“
„…Věděla jsem, že komunisté nebyli dobří lidé, ale že to bylo až takhle strašné, to jsem netušila… Doufám, že už totalita nikdy nenastane…“
Od obou členek spolku Dcery a Konfederace politických vězňů České republiky jsme také závěrem obdrželi řadu materiálů k dalšímu studiu této problematiky. Za vše velmi děkujeme. Bylo nám ctí, že jsme se mohli setkat s takovými osobnostmi, které se i ve svém věku snaží předávat svoje životní zkušenosti dalším generacím.
Rádi bychom závěrem poděkovali i paní PhDr. Oldřišce Tomíčkové, panu Miroslavu Blažkovi a panu Mgr. Michalu Kuchtovi za zprostředkování návštěv pamětníků u nás ve škole a společnosti Člověk v tísni, která organizuje takovéto akce pro školy a poskytuje nám zdarma řadu dokumentů, které můžeme využívat při výuce moderní historie.
Pavel Kubíček
Napsat komentář