Je tu čas Vánoc a s ním chvíle dárků a především příjemných okamžiků strávených s rodinou. Přemýšleli jste ale nad tím, jak tuto dobu prožívají děti, které rodinu nemají? Nebo s ní z nejrůznějších důvodů nemohou být? Jak slaví Vánoce děti z dětských domovů? Nadělí těmto dětem Ježíšek vůbec nějaké dárky? Budou mít na Vánoce kapra s bramborovým salátem?
Žákům 8.B není osud těchto dětí lhostejný, proto se rozhodli podpořit projekt Staň se Ježíškem dětí z DD. Pro podporu si vybrali dětský domov v Dolním Lánově, finanční výtěžek z adventních trhů věnovali na nákup dárků a dne 12. 12. se vydali do dětského domova, aby 5 dětem splnili zdánlivě obyčejná přání. Postřehy z dětského domova se většinou shodovaly.
„…Děti se mi zdály smutné, ale když jsme jim předali dárky, jak se začali usmívat a radovat, tak jsem měl fakt dobrý pocit, že jsme udělali někomu radost.“ (Pepa)
„Bylo úžasné, jak na každém dítěti bylo vidět, že dostaly to, co si opravdu přály. Třeba Lukáš… jeho radost z něčeho, co se ostatním může zdát jako obyčejná věc, jako povlečení nebo ořezávátko, nějaké DVD… z docela obyčejných věcí měly radost. Když nám pak vychovatelka říkala, jak to tam chodí, tak jsem si říkala, že by to chtělo, abych třeba taky doma začala dělat více věcí a nebrala to jako samozřejmost.“ (Lenka)
„Dělalo mi nejvíce radost, když jsem viděla úsměv těch dětí. Za nějakou dobu jsem z toho místa měla divný pocit, začala jsem si uvědomovat, co všechno mám a oni ne, co všechno můžu mít a oni ne, co všechno můžu dokázat a oni ne. Byl to zvláštní pocit.“ (Anežka)
„… Předali jsme jim dárky a hned si je s radostí rozbalili. Bylo na nich hodně vidět, že jsou moc šťastní za takovou blbost. Pak nás ta milá paní provedla po dětském domově. Říkala nám, jak to tam všechno chodí. Mě upřímně to hodně dojalo. Dětský domov jim poskytuje rodinu, snaží se je naučit, jak dělat práce v domácnosti. Je to fakt moc hezké pomoci dětem, které tu rodinu nemají. Jsem moc ráda, že jsem mohla přispět na takovouhle věc a udělat tím dobrou věc. Je to neuvěřitelné, jakou radost jim to udělalo.“ (Terka S.)
„Hlavní zážitek je pro mě to, jak byly ty děti šťastné a jak se jim objevil úsměv na tváři. A v té době jsem si uvědomila, co všechno dokáže udělat radost a může to být třeba jen jedna věc a maličkost. Je to opravdu nepopsatelné. A když jsme si mohli prohlédnout, jak to tam vypadá, v hlavě se mi honilo, že můžu být ráda za to, co mám. (Kačka)
„Když jsme tam přišli, tak na těch dětech bylo vidět, jak jsou nervózní a takové zamlklé, a potom, když jsme jim předali dárky, tak se jim úplně rozzářil obličej. Líbilo se mi, jak si ty děti rozbalily dárky, bylo to hezké. Hrozně roztomilé bylo vidět toho Valentýna, když si rozdělával ten svůj tank, když si Kevin rozdělal to ořezávátko, nebo když ta paní říkala, že Dominik se už měsíc ptal, kdy už přijedeme. Když si představím, jaký luxus máme, že nám rodiče koupí mobil, počítač, potřeby do školy… přijde nám to jako samozřejmost, ale oni si na to musí vydělat sami, asi si to nedovedu představit, kdybych tam byla já.“ (Terka K.)
„Moc se mi líbilo, jak si toho váží, jsou šťastní. Když si vezmu, že já bych DVD dostala, kdykoli bych si řekla, bez toho, aby byly Vánoce, svátek nebo narozky, a oni jsou za to fakt vděční. Přišlo mi zajímavé dostat se zase „do jiných lidí“, dětí, poznat, jak se cítí, což jsem vůbec neměla představu. Celkově to bylo hezké a až budou zase nějaké peníze „na víc“, chtěla bych je zase navštívit a něco jim dát nebo nějak udělat radost.“ (Jitka)
A protože Dolní Lánov je jen co by kamenem dohodil od Janských Lázní, prodloužili jsme si jeho návštěvu ještě skutečně zimní vycházkou po stezce korunami stromů, kde to bylo opravdu jako z pohádky. I když chumelilo a bylo lehce pod nulou, nás hřály sportovní výkony a především dobrý pocit a vědomí toho, že naše pomoc měla smysl.
Napsat komentář