Víte, jak vypadá typický den korejského školáka? Jak se tancuje indonéský kecak? Nebo jak chutná durian, ovoce oblíbené v Thajsku? Umíte uvařit pálivé Jae – yuk? My ano, protože naši školu navštívili v týdnu od 17. do 21. února zahraniční stážisté, takzvaní Edisoni.
Projekt Edison spojuje mladé lidi odlišných kultur a národností, aby se seznámili se zvyky, tradicemi a situací v jiných zemích a byli tak generací, která prolomí prohlubující se mezikulturní bariéru. Do naší školy zavítali Alisa z Ukrajiny, Farhan z Indonésie, Ann z Taiwanu, Sutisa z Thajska a Niky z Jižní Koreje.
Každý Edison dostal na pomoc asistenta z deváté třídy, který zároveň fungoval i jako tlumočník v nižších ročnících. Prezentace jednotlivých zemí probíhaly v každé třídě od 4. do 9. a byly přizpůsobeny věku žáků. Nechyběly různé kvízy, soutěže, kreslení komiksů a porovnávání naší školy s těmi zahraničními. Naše žáky velmi překvapilo povídání Niky – den korejského školáka začíná v 6 ráno a končí v 11 večer, dívky nesmí nosit make up do 18 let, je předepsaná délka vlasů a školy jsou rozdělené na dívčí a chlapecké. Ann nám vysvětlila, že jazyk Taiwanu je intonační, tudíž velmi záleží na tom, jak které písmenko vyslovíte. Muzikant Farhan, ač dorazil se zpožděním, si žáky okamžitě získal svou otevřenou povahou. Ukrajinka Alisa dětem ukázala tradiční ukrajinské kroje, ale také přiblížila smutnou situaci v její zemi. Sutisa nám líčila, jak se v Thajsku střídají tři roční období – léto, zima a období dešťů, nejvíc ovšem děti zaujal její buldok Sumo.
Středeční Global Village v tělocvičně se zúčastnila celá škola včetně našich nejmenších. Každý Edison zde měl stánek s vlajkou své země, pochutinami, tradičním oblečením a suvenýry. Naši žáci si vyzkoušeli, jakými hrami se baví děti v Indonésii, jak nesnadné je jíst hůlkami, mohli si nechat na tvář namalovat ukrajinskou vlajku, nebo si zazpívat s Farhanem nějaký populární hit.
Naši zahraniční hosté ovšem nezaháleli ani ve volném čase. Prohlédli si SPŠ kamenickou, vyzkoušeli stáčení hořických trubiček, lezení na horolezeckou stěnu a lední bruslení. Velkým zážitkem pro ně byl jistě i pobyt v hostitelských rodinách. Setkání Edisonů, rodin a asistentů z devítky nemohlo proběhnout jinde než v hořické asijské restauraci.
V pátek jsme uspořádali závěrečnou ceremonii, na které zazpíval Farhan duet s Adélou ze 7. třídy a celá škola si zde zatančila korejské disko. Bylo jasné, že projekt splnil svůj hlavní účel, a to navázání nových přátelství. Loučení nebralo konce a někteří i uronili slzičku. V průběhu týdne se Edisoni stali celebritami, na jejichž autogramy se stály dlouhé fronty.
A jak vnímají Edisoni naši zemi? Zažili zde nějaký kulturní šok? Velké pozdvižení vyvolávaly situace, kdy si někdo nahlas kýchl nebo se vysmrkal, protože u nich doma je to považováno za velmi neslušné. Zvláštní jim přišlo, že pijeme vodu z kohoutku a že pivo je v restauracích často levnější než limonády. České žactvo jim přišlo trochu neukázněné, přeci jen školák v Asii musí mít daleko větší disciplínu. Děti pobíhající v restauracích prý u nich stěží uvidíte, do většiny podniků prý mají vstup zakázán. Prý si také museli zvyknout na všechno to objímání, které mají v jejich zemích povolené pouze sezdané páry. Většina z nich zde poprvé v životě viděla sníh, tedy trochu sněhu.
Děkujeme všem, kteří nám s projektem Edison pomáhali, zejména organisaci Aiesec, hostitelským rodinám a našim deváťákům. Také děkujeme hořickému infocentru a městu Hořice za poskytnutí upomínkových předmětů, které budou Edisonům hezkou vzpomínkou na pobyt v našem městě.
A na závěr dva vzkazy od našich Edisonů:
„This will be in my mind the best moment from the Czech Republic.“ (Sutisa)
„Thank you. I will miss everything here. Love.“ (Ann)
LM
Foto z projektu naleznete ve Fotogalerii.
Napsat komentář