Čtyřikrát vstoupili žáci čtvrté a páté třídy v krajinu v rámci ročního projektu „Čtvero ročních dob“. Jejich cesta vedla vždy po stejné trase, ale nebyla vždy stejná… Nejen díky cykličnosti „Matky přírody“ docházelo k její proměně, ale také konáním člověka. Obraz, do kterého žáci vstupovali, aby v něm nacházeli nejen krásu v různosti, byl tedy pokaždé jiný…
Všímali si, čím se jednotlivé cykly ohlašují, co je pro ně typické a jaký to má vliv na proměnu obrazu krajiny, aby si následně uvědomili, jak jsme my lidé v tuto proměnu začleněni, jak se s ní vyrovnáváme my a jak se s ní vyrovnávali naši předci, což prožili například při vytváření líta či zeleného muže.
Hledali i geometricitu, která se v krajině skrývá… pětiúhelník, křivku, trojúhelník, čtverec, osovou souměrnost…, aby pochopili, kde se vzaly všechny ty prapodivné tvary.
Žákům se v závěru celoroční práce objevily vždy čtyři obrazy jednotlivých segmentů krajiny, které díky svým vstupům v krajinu zachytili, a ty jim tak ukázali vždy příběh jednotlivého místa z hlediska rytmicity přírody.
Domnívám se, že projekt měl pro žáky existencionální rozměr, tedy příběh, který se stal pro ně výzvou nikoliv tvrzením, a oni pak tuto výzvu následovali. Vstoupili tak do určité hry, aby se stali součástí tohoto příběhu. Snažili jsme se jim ukázat cestu, ale neomezovat jejich hledání… Na této pouti je doprovázela hudba Antonia Vivaldiho „Čtvero ročních dob“, která vždy otevírala jednotlivý cyklus „Matky přírody“.
I.Ch.
PS: Proměny krajiny v obrazech si můžete připomenout zde.
Napsat komentář