Už jste někdy viděli tmu? Absolutní tmu? Takovou, že nevidíte ani ruku, která vám mává před očima? A hledali jste někdy to pověstné světlo na konci tunelu? Pokud jste pokaždé odpověděli ne a přesto si přejete některou z těchto situací zažít, naši sedmáci (a určitě i pár osmáků) vám jistě doporučí návštěvu Kutné Hory.
Dole v dole bychom totiž bez zapůjčených čelovek neviděli opravdu nic. A i když se zpočátku některým z nás do tradičního hornického oděvu, tzv. perkytle a helmy oblékat příliš nechtělo, záhy jsme pochopili, proč je to nutné. Procházet úzkými chodbičkami dolu, někdy pořádně přikrčeni, abychom se tam vůbec vešli, bylo pro řadu z nás opravdu silným zážitkem. Protože ale patronka horníků, sv. Barbora, stála při nás, bezpečně jsme se všichni vrátili zpět na povrch.
Naše návštěva kdysi nejbohatšího města v českém království však nezahrnovala pouze „procházku“ podzemím. Podívali jsme se do kostnice v nedalekém Sedleci, nahlédli do Chrámu svaté Barbory a také navštívili Vlašský dvůr, bývalý královský palác s mincovnou, který založil král Václav II. již v roce 1300. Ve městě jsme se seznámili s těžkým životem horníků i procesem, kterým musela projít stříbrná ruda, než se z ní stala mince – pražský groš.
I když nám celý den znepříjemňoval déšť, výlet jsme si i díky laskavosti a přátelskému chování místních lidí velice užili a odjížděli naplněni zážitky a opojeni krásami města, které je právem zapsáno na seznamu památek UNESCO.
Pokud tedy nevíte, kam se vydat, oblečte perkytle a vzhůru do podzemí. 🙂 A do Kutné Hory. 🙂
Napsat komentář