Po několika dnech příprav a pečlivého sledování počasí jsme s partou odvážlivců z 8.B v pondělí 3. 6. vyrazili vstříc dobrodružství v podobě několikadenního výletu v kempu Ostaš v broumovském výběžku. Výlet jsme zahájili na hořickém vlakovém nádraží, odkud jsme se přeplněným vlakem, spěšným vlakem, výlukovým autobusem a osobním vlakem po dvou hodinách konečně dostali do Žďáru nad Metují. Zde ale naše cesta teprve začala.
Čekal nás totiž tříkilometrový výstup na stolovou horu Ostaš v plné polní. Když jsme vyčerpaní dorazili do kempu, skoro každý by si chtěl lehnout a trochu oddychnout. Jenže nebylo kam. Takže vybalit stany a s chutí se pustit do stavění. Povedlo se! Střecha nad hlavou byla na světě. Po chvilce odpočinku a nezbytném občerstvení jsme vyrazili do skal. Skalním bludištěm jsme procházeli pomalu a s ostražitostí, co kdyby… inu, bludiště je bludiště. Všechny jeho nástrahy jsme ale zvládli a mohli se tak pokochat výhledem z vrcholu Ostaše do okolní krajiny. Podvečer jsme si pak zpříjemnili hraním her. Pak už ale honem do stanů a do spacáků, protože ráno nás čekala rozcvička.
Ta byla velice přísná, i pozdní příchod na ni nebo neplnění pokynů se trestalo dřepováním – neboli když je přísný žák, dřepy musí dělat i učitelky :-). No a potom sbalit sváču a hurá na „čtrnáctikilometrový“ výšlap. Při cestě polem, nepolem, po schodech nahoru a dolů, do kopce a zase z kopce jsme občas minuli nějakou tu turistickou značku, občas se museli prodírat úzkými štěrbinami mezi skalami, občas se kousek vracet a hledat kudy dál. Nijak zvlášť nám to ale nevadilo. Co na tom, že se nakonec cesta na Hvězdu a do Police nad Metují vyšplhala na 20 km? Snad jen, že místo muzea jsme dali přednost vydatnému občerstvení a doplnění tekutin. V kempu jsme se pak osvěžili při hře s vodními balónky (mimochodem jejich sehnání v Polici nad Metují je docela problém). A když přišel večer a my už zase měli hlad, náš problém vyřešila ochutnávka pizzy, kterou jsme si do kempu objednali. Nejeden návštěvník záviděl. Večer jsme si ještě povídali a také pozorovali hvězdy, které na obloze bez mráčku jasně zářili.
Ve středu ráno nás probudilo sluníčko, posnídali jsme zbytky zásob od maminek (tímto jim za přípravu moc děkujeme), sbalili jsme krosny, složili stany a vydali se na vlak. Z kopce to šlo o poznání snáz a i cesta domů uběhla bez problémů.
Domů jsme se vrátili obohaceni o nové zážitky a zkušenosti, s vědomím, že v přírodě si poradíme, umíme se o sebe postarat, pomůžeme si a dokážeme si jako parta užít príma zábavu. A teď už intenzivně přemýšlíme nad tím, kam vyrazíme příště. 🙂
Napsat komentář