Tentokrát jsme nehledali data ani sled historických událostí, chtěli jsme s žáky poodkrýt velký příběh hraběte Františka Antonína Šporka především skrze tvorbu Matyáše Bernarda Brauna. Vyzbrojeni vědomostmi, čím byla barokní doba, jsme vstoupili v jeho barokní zahradu. A snažili jsme se zachytit onen jedinečný příběh, kterým ozvláštnil českou krajinu.
Své putování jsme začali v Betlémě. Oživlé kameny z období baroka nám zde zanechal Matyáš Bernard Braun. Jako by z nich vystupovalo množství malých příběhů, které k nám promlouvaly skrze postavu, scénu, symbol… Jedno měly společné…vnitřní usebrání, hledání Boha uprostřed přírody, v lesní tišině… Proto zde bývalo tolik pousteven, aby se člověk mohl zastavit. Hledali jsme i my a nalézali… Až jsme byli někdy zaskočeni, jak silně k nám tyto zkamenělé barokní obrazy promlouvají.
Po krátkém zastavení poblíž poustevny sv. Antonína jsme došli k místu, kde kdysi rostl Šporkův „posvátný háj“. Podoby lidí ve stromech jsme sice již nenašli, zato se nám otevřel pohled na kukské údolí s protékajícím Labem. A zanedlouho jsme opravdu doputovali až do Kuksu. Zde jsme si povšimli, nejen čím bylo pro Šporka baroko, ale také jeho skryté posvátné geometrie, která umocňuje zdejší obraz krajiny. Rozložení celého Šporkova Díla v labském údolí, jsme pozorovali při pohledu z levého i pravého břehu.. Byli jsme sice omezeni ve svém bádání pokračující rekonstrukcí kukského areálu, ale přesto jsme nacházeli…Náhradou nám byly nabídnuty netradiční pohledy /např. na starý kamenný most z náhradní lávky přes Labe/.
Baroko k nám skrze toto putování krajinou skutečně promluvilo… Snad nejlépe to dokresluje provolání jednoho z nás: „Pane učiteli – baroko!“ a ukázal na horizont. Skrze oblohu se prodíraly paprsky „nebeského ohně“ a souměrně osvětlovaly jednotlivá místa na zemi. Opět jsem pochopil, že takovéto vyučování má význam daleko větší než jen „veletok dat a údajů“, kterému jsou žáci často vystavováni. Skrze naši společnou pouť mnozí z nás navázali pouto k obrazu zdejší krajiny, především ke kukské barokní zahradě. A snad se jim tím i pootevřel obraz barokní doby. Co člověk prožije, to nezapomene a nejlépe je, když mu to předáváme v příbězích opírajíce se přitom o základní fakta. Důležité je pomoci mu, aby nalezl…Umění vědět…
I. Ch., P. K.
Napsat komentář