Žáci osmého a devátého ročníku si tento týden zpestřili výuku dějepisu exkurzí v Památníku Terezín. Společně jsme navštívili nejprve tzv. Malou pevnost s přilehlým hřbitovem a poté jsme si prohlídli i expozici muzea ghetta. Žáci se zde během téměř tří hodin dozvěděli řadu zajímavých informací.
Naše prohlídka začala na prvním nádvoří Malé pevnosti, kde byli vězni přijímáni. Zde odevzdávali své osobní dokumenty a šaty a dostávali vězeňský oděv, včetně talíře, lžíce a deky. Byla zde také kancelář velitele věznice sadisty Heinricha Jöckela. Ten byl zde po válce společně se svojí ženou vězněn a odsouzen k smrti. Poprava byla vykonána v Litoměřicích.
Z prvního nádvoří jsme směřovali k bráně s nápisem Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) k Bloku A a B. Tento nápis byl typický pro všechny nacistické koncentrační tábory. Blok A zahrnoval cely, kde byli během 2. světové války vězněni zajatí ruští vojáci, židovští a čeští vězni, v Bloku B, pak pouze čeští vězni z Protektorátu Čechy a Morava. V menším počtu se zde vyskytovali i vězni jiných národností. Celkem prošlo vězením asi 20 národností. Vyjma cel pro vězně se v Bloku A nachází také ubikace pro trestance, kde během války zemřelo na nelidské podmínky několik desítek vězňů. Zde mezi Bloky A a B prvního dvora se nacházely také sprchy a místo pro dezinfekci šatů vězňů, včetně místnosti pro nemocné a umývárny, kterou však nikdy vězni nevyužili. Umývárna byla vybudována v roce 1944 a měla sloužit jako důkaz pro zástupce Červeného kříže, že je s vězni dobře nakládáno. Ti však do umývárny, stejně jako zástupci Červeného kříže nikdy nevstoupili. Blok B také obsahuje samotky, kde byli vězněni za nelidských podmínek převážně váleční zajatci, v cele 1 za 1. světové války také Gavrilo Princip, na nedalekém dvorku byli za 2. světové války vězni donuceni ukamenovat své 2 druhy.
Z prvního dvora nás pan průvodce zavedl ven přes hráz k opevňovacím prvkům východního bastionu. Zde byla za druhé světové války vybudována nemocnice. Místní doktor měl k dispozici pouze hodinky. Naproti bývalé nemocnici se nachází i 2 márnice, kam byla až do roku 1942 ukládána těla utýraných vězňů. Nachází se zde také zídka, přes kterou se povedl jeden jediný útěk z vězení.
Poté jsme dále pokračovali 500 m dlouhým tunelem v opevnění, který se však v dobách existence vojenské věznice a trestnice nepoužíval. Prochází východními opevňovacími prvky a bastiony. Šestkrát se lomí a vyúsťuje na popraviště, kam odsouzení přicházeli tzv. Branou smrti z Malé pevnosti. Na popravišti zemřelo v průběhu 2. světové války na 250 vězňů, nejčastěji zastřelením. Ještě dnes je vidět rozbitá zeď od kulek dozorců a příslušníků SS. Největší poprava se zde udála 2. května 1945, kdy zde bylo zastřeleno na 52 mladých lidí, členů protiněmeckého odboje s názvem Předvoj. Několik osob bylo také pro výstrahu oběšeno. Tunelem pak byla těla odvážena na šance bastionu, kde byla pohřbívána do společných hrobů. Po válce bylo odsud exhumováno na 601 těl, pietně pohřbených na Národním hřbitově před Malou pevností.
Bránou smrti jsme se pak vrátili do Malé pevnosti. Nalevo žáky zaujal prázdný bazén, postavený v roce 1942 studenty z Roudnice a židovskými vězni, jako protipožární opatření. Bazén však byl využíván k radovánkám manželek strážníků, mnoho židovských trestanců bylo při jeho výstavbě umučeno. Rodinní příslušníci strážníků a členů gestapa, žili v domě naproti bazénu, odděleném zdí a zahradou. V budově přilehlé k bazénu se nalézalo kino pro stráže a jejich rodiny. I dnes se zde nachází kino. A proto jsme se tu i my mohli podívat (a porovnat), jaké propagandistické záběry vysílali o životě v Terezíně nacisté a jak vypadala skutečnost.
S přibývajícím počtem vězňů se od počátku roku 1943 začal budovat třetí dvůr v příkopě jižní části. Při vstupu do této části jsme procházeli pietní částí určenou obětem nacistické ideologie. Nalevo stojí pomník se jmény koncentračních a vyhlazovacích táborů, kam proudili vězni z Terezína, vlevo pak místnost s prstí z těchto míst. Dále pokračoval čtvrtý dvůr. Nalevo jsme viděli zbytky cel, kde v jednu chvíli mohlo být ubytováno až na 600 vězňů v každé cele, napravo se pak nacházejí samotky, kam byli uzavíráni hlavně vězni židovského původu. Na ploše 1,5 x 2 m mohlo být v jednu dobu uzavřeno až 6 vězňů. Uprostřed vpředu pak stojí strážní věž pro 24 hodinový dozor s kulometem.
Po té jsme se vrátili zpět k hlavní bráně a vydali se přes Národní hřbitov do muzea ghetta. To se nachází v bývalé terezínské škole na dnešní ulici 5. Května a nabízí stálou expozici věnovanou tématu tzv. „konečného řešení židovské otázky“. K bližšímu prozkoumání jsou zde vystaveny originály prací terezínských dětí, historické fotografie a výpovědi pamětníků.
Po zhlédnutí muzea jsme se plni dojmů vrátili do našeho autobusu a byli rádi, že žijeme ve svobodné zemi a v době míru.
P. Kubíček (s použitím materiálů o Památníku Terezín)
Napsat komentář