Starou cestou na Hrádeček

Žáci deváté třídy se v rámci občanské nauky vydali od železniční zastávky Vlčice starou cestou přes Peklo na Hrádeček.. Podzimní lesy hrající všemi barvami nám představily obraz zdejší krajiny v plné kráse. Uvědomovali jsme si, že nejen tato cesta, ale i lesy v sobě nesou nespočet příběhů. A jeden z těch velkých příběhů moderních dějin naší země se váže právě k Hrádečku.

Pomalu jsme stoupali ke zřícenině hrádku Břecštejnu /Silberštejnu/, která odpočívá na rudohnědé arkózové skále. Poté jsme se vydali k místu, kde poslední dny pobýval Václav Havel. Chalupa spisovatele, dramatika a bývalého prezidenta Václava Havla odpočívala v mlžném oparu podzimní nálady a naproti ní se krčila chalupa režiséra  Andreje Kroba, dvou mužů, kteří zde po mnoho let na zdejší zahradě pořádali o letních měsících „Zahradní slavnost“. Tu připomínala malá dřevěná divadelní scéna zapadaná podzimním listím. V sadu za domem jsme uviděli nově instalované kamenné srdce, které vydala řeka Vltava jeho manželce, a ta je umístila do místa, které bylo Václavu Havlovi nejbližší. Poté jsme si prohlédli o něco výše za chalupou při silnici na Mladé Buky informační tabuli o tomto místě. A pak jsme se již vydali k domovu. Ve škole jsme shlédli film „Fenomén Hrádeček“ aneb „Duchové pod Brečtejnem“ a diskutovali o tomto místě před listopadem 1989, po listopadu a nyní… Společně jsme pocítili smutek, který v nás zajisté navodil i cyklus roku, během kterého jsme toto místo navštívili. Nebo to snad byl i jakýsi závan dnešní „blbé nálady“, jak říkával Václav Havel v porovnání s tím,  s jakými ideály v listopadu 89 se mnozí  právě odtud z Hrádečku vydali do veřejného života. Místo je stále stejné, ale hra, které jsme všichni součástí, jaksi poskočila  již do třetího jednání…