Protože je potřeba pořádně natrénovat přímou řeč, kterou budeme používat v kontrolní slohové práci, pustili jsme se do toho s vervou. A aby to nebyla nuda, měl každý žák speciální postavy, které si spolu povídají – lavice a židle na konci školního roku, vidlička a nůž, dvě blechy, kbelík s hadrem.
Některým žákům se povedly pěkné a vtipné rozhovory a byla by škoda se o ně nepodělit. Jelikož jsou však dlouhé, vybrala jsem jen jeden.
V kapse bezdomovce
Žil v Praze jeden bezdomovec, který neměl nic moc k jídlu, a když něco našel, neměl to čím krájet a strkat do pusy. Až v jednom kontejneru našel plastovou vidličku a nůž a dal si je do kapsy.
Jednou takhle promluvila vidlička na nůž:„Tě bůh, noži. To jsme si zase jednou šmákli, co?“
Nůž odpoví:„No to jo, ten kontejner za McDonaldem má fakt super mňamky.“
Vidlička podotkne:„No vidíš. A to jsme jen plastoví na jedno použití.“
„To jo, máš recht. Jiní skončí hned v koši.“
Vidlička pokračuje:„Máme kliku, že nás denně používá a ani nás nemyje. To, že nás olizuje deset minut denně, nepovažuji za očistu, poněvadž u zubaře nebyl léta. Ale jinak jsem pořád v dobré kondici.“
Nůž k tomu dodá:„No občas je to o zub, hlavně když najde za pizzerii kus staré pizzy. To pak těm kovovým i závidím.“
„To je fakt, někdy se mnou zkouší napíchnout suchý knedlík, to mě potom berou kyčle.“
„Někdy je to o prsa, ale vezmi si, že se podíváme po všech kontejnerech v Praze.“
„Máš pravdu. A to jsme ještě nebyli za Hradem, tam to musí být top.“
Z. Jirsová, 7. A
Napsat komentář