Byl pátek 10. června odpoledne a angličtina na hořické Základní škole Na Habru pomalu utichla. Po týdnu zde totiž skončil projekt Edison, kterého se škola již podruhé zúčastnila. Jak uvádí na svých webových stránkách mezinárodní studentská organizace AIESEC, která celý projekt zaštiťuje, „Projekt EDISON spojuje mladé lidi odlišných kultur a národností, aby se seznámili se zvyky, tradicemi a situací v jiných zemích a stali se tak generací, která prolomí prohlubující se mezikulturní bariéru.“ Haberští žáci opět dokázali, že toto tvrzení platí. V letošním ročníku do naší školy přicestovali studenti z Indie, Íránu, Číny, Hong Kongu a Taiwanu. Pomocí multimediálních prezentací nás dnes už naši přátelé ze vzdálených krajin seznamovali s krásami a zajímavostmi své kultury, jazyka, ale i s každodenním obyčejným životem.
Nejmladší žáci, kteří již přednášky v angličtině zvládli, byli naši třeťáčci. Ty nejvíce zajímala typická zvířata, barvy, národní jídla či překlad jejich jmen do čínštiny a ostatních jazyků. V devátém ročníku se ale již hovořilo o politické situaci, ekonomice, architektuře, filosofech či podnebí v dané zemi. Mnohé překvapilo, jaký je skutečný život v Íránu a z jaké kulturní tradice vzešla jejich současná politická scéna. Obraz, který jsme získali, je na míle vzdálený obrazu, jenž poskytují česká média. Podobně mnohé z nás zaskočila příroda a duchovní budhistická krása Hong Kongu, který má většina Čechů spojený pouze s nakupováním přes AliExpress. Kdo z vás ví, že v Indii žijí hokejem (i když jenom pozemním) nebo že v Tchaj-pej, hlavním městě Taiwanu, naleznete 6. nejvyšší mrakodrap světa se 101 podlažími? Žáci tak po týdnu odcházeli domů obohaceni o spoustu informací o zemích, kam cesta letadlem trvá i 18 hodin. Znají několik základních frází z jazyků, kterými se zde mluví, a především mají za sebou týden intenzivní výuky cizího jazyka. Celý projekt totiž probíhal v angličtině.
O tom, že se Edison povedl, svědčí nejen nadšení našich žáků, jejich nevídaná snaha komunikovat anglicky, smutek na konci týdne při loučení, ale také slova samotných studentů, kteří shodně opakovali, že toto byl jejich nejlepší týden v České republice. To se podařilo i díky rodičům, bez kterých bychom tento projekt neuskutečnili. Pět rodin poskytlo zázemí svého domova a ubytovalo zahraniční hosty. Patří jim za to velký dík! Odměnou za péči jim byla možnost týden intenzivně procvičovat komunikaci v angličtině a dozvědět se o zemi svého studenta více než všichni ostatní. „Jako rodina jsme si užili krásný týden. Jsme vděční a rádi, že jsme se mohli projektu zúčastnit. Zpočátku jsme cítili lehkou nervozitu z jazykové bariéry, ale po týdnu nastala naprostá uvolněnost a snaha komunikovat bez zábran,“ říká maminka, která se starala o Anshumana z Indie. A my ve škole jsme se díky Edisonu znovu přesvědčili o tom, že jazyková bariéra nutně neznamená bariéru mezi lidmi.
O překonávání nejrůznějších bariér se ZŠ Na Habru snaží vlastně pořád. Děti se od první třídy učí vzájemné toleranci a pomoci tam, kde je potřeba. Učí se kladnému vztahu k přírodě a životnímu prostředí, vždyť součástí pravidelně pořádaného projektu ke Dni Země je i úklid celého města a okolí od věcí, které do přírody rozhodně nepatří. I nejmladší žáci vědí, jak třídit odpad, ve škole ho sami třídí, sbírají starý papír, alobal a sběrem plastových víček pomáhají hendikepovanému Ondráškovi Duškovi z nedalekého Ostrova.
Pomoc potřebným je pro většinu naprostou samozřejmostí a začíná přímo ve škole. Nikoho nepřekvapí, když na chodbě potká vozíčkáře či jinak hendikepovaného, jsou přeci běžnou součástí našich životů. Konec konců, již tři roky na škole probíhá kroužek anglického jazyka vedený Ing. B. Šafaříkovou, která sama je na vozíku. A o její kroužek je stále velký zájem. I mezi dětmi se tu a tam objeví někdo s hendikepem. „Pokud se v nějaké třídě objeví hendikepovaný žák, všichni mu rádi pomohou, na druhou stranu mu nebráníme v tom, aby mohl jednoduché věci zvládnout sám, aby mohl zažít úspěch, přesvědčit se o tom, že to dokáže. Lítost zde není na místě, účinná pomoc s možností vlastní realizace má pro budoucí život těchto dětí daleko větší význam,“ shodují se učitelé školy.
Nemusí jít ale nutně o nějaký hendikep, starší žáci běžně pomáhají těm mladším s pochopením učiva napříč předměty, pořádají pro ně mimoškolní akce a zábavná odpoledne. Uvědomují si tak od útlého věku, co obnáší starost o druhé a vyzkouší si, kolik práce a úsilí je k tomu někdy zapotřebí. Dělat radost v domově důchodců nebo sousední mateřské škole hudebními či divadelními vystoupeními je také pravidelnou součástí života školy. Velkým počinem letošního školního roku byl po hudebním vystoupení pro seniory především charitativní koncert školního pěveckého sboru v hořickém kostele, jehož výtěžek putoval do azylového domu pro matky s dětmi v Hradci Králové, kde už jistě našel svoje uplatnění.
Zkrátka, je jedno, kolik vám je let, zda umíte dobře anglicky, jste na vozíku nebo máte zlomenou ruku, pocházíte z České republiky nebo druhého konce zeměkoule, bariéry, které před vámi stojí, jsou jen ve vaší hlavě a je jen na vás, jak se k nim postavíte. Na ZŠ Na Habru mají jasno. Bariéry jsou od toho, aby se překonávaly, aby se bouraly a nestavěly nové. A pomocnou ruku může podat každý. Nic to nestojí a i malí lidé mohou být velcí svými činy.
Napsat komentář